VDECHOVÁNÍ AZBESTOVÝCH VLÁKEN ZABÍJÍ (WHO)
DBEJTE NA ŘÁDNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ AZBESTOVÝCH MATERIÁLŮ
SPOLUPRACUJTE JEN S KVALIFIKOVANÝMI ODBORNÍKY
POŽADUJETE BEZAZBESTOVÉ VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ
PODPORUJTE PROGRAM PLOŠNÉHO ODSTRANĚNÍ AZBESTU V ČR
VYŽADUJTE PROVEDENÍ STAVEBNĚ – TECHNICKÉHO PRŮZKUMU NA VÝSKYT AZBESTU AKREDITOVANÝM INSPEKČNÍM ORGÁNEM
Slider

TZB Haustechnik č.1/2018

Odstraňování azbestu ne vždy probíhá podle zákona. Podle poznatků z praxe České asociace pro odstraňování azbestu se zákonné požadavky na ochranu zdraví při praci s azbestem nerespektují a kontroly jsou často jen formální.
Ing. Aleš Soukup, CSc. Autor je výkonný ředitel České asociace pro odstranění azbestu

Podle odhadů byla dosud v České republice odstraněna jen menší část azbestové zátěže a miliony tun azbestových materiálů zůstávají dosud ve stavbách, průmyslových a strojních zařízeních. Oborově se    90 % práce s azbestem týká oblasti stavebnictví.

V České republice platí od roku 1995 zákaz dovozu, zpracování, výroby a prodeje materiálů obsahujících azbest. V dalších letech byla do legislativy implementována řada zákonů a závazných předpisů s cílem ochránit zdraví pracovníků pracujících s azbestovými materiály (profesionální expozice) a osob, které se mohou v blízkosti těchto pracovišť pohybovat (neprofesionální expozice). Právě neprovázané a příliš resortně orientované legislativní předpisy jsou jednou z příčin zmíněných pochybení nakládání s azbestem.

Využívání azbestu do roku 1995
Azbest je označení pro skupinu v přírodě přirozeně se vyskytujících vláknitých silikátových minerálů, které se dělí na dvě hlavní morfologické formy: serpentiny (chryzotyl) a amfiboly (amozit, aktinolit, krokydolit, tremolit, antofylit). Požární odolnost a tepelně izolační vlastnosti byly důvodem, proč se azbest cíleně těžil (Rusko, Kanada, Čína, J. Afrika, Čile a další) a dovážel pro výrobu materiálů s širokým užitím ve stavebnictví, průmyslu, dopravních prostředcích, ale i v domácnostech. Pro české stavebnictví, zejména 2. poloviny 20. století, byly typickými a široce rozšířenými výrobky s obsahem azbestu rovné nebo vlnité střešní krytiny (Eternit), obvodové pláště budov, zejména tzv. boletický panel, kanalizační potrubí. Tyto výrobky jsou dosud součástí řady veřejných, soukromých budov, bytových a rodinných domů, kde postupně v důsledku degradace dosluhují a musí být nahrazeny zdravotně nezávadnými materiály. Na celém světě se spotřebovaly stovky milionů tun azbestu a odhaduje se, že v České republice bylo alokovány miliony tun azbestu v různých odvětvích.

Zdravotní rizika vyvolaná expozicí azbestu
Světová zdravotnická organizace (WHO) i evropská chemická legislativa REACH1 řadí skupinu azbestových minerálů mezi karcinogenní látky s mutagenními účinky. Nebezpečnost azbestu pro lidský organismus tkví v malých rozměrech jeho vláknitých struktur, které se v definovaném případě nazývají respirabilní vláknité částice. Zdravotně riziková respirabilní azbestová vlákna se dostávají hluboko do plic s vdechovaným vzduchem. Zde se respirabilní vlákna deponují v plicních sklípcích a vyvolávají místní reakci, mohou být prekurzory karcinogenního bujení. Expozice, tedy vdechování respirabilních azbestových vláken, je příčinně spojena s těmito závažnými onemocněními, jimiž jsou karcinom plic, karcinom pohrudnice (mezoteliom pleury), karcinom hrtanu, karcinom ovarií. Azbest je zákeřný především tím, že vystavení jeho účinkům se neprojeví hned, ale vývoj těchto forem nádorovitého onemocnění může trvat 10–40 let. I přes zákaz jeho

používání ve většině zemí před rokem 2000 jsou dosud hlášeny desítky tisíc úmrtí vlivem expozice respirabilními azbestovými vlákny ročně po celém světě. WHO uvádí, že v Evropě je každoročně zaznamenáno 20 až 30 tisíc případů onemocnění spojených s azbestem a odhaduje, že do roku 2030 zemře v Evropě na zmiňovaný mezoletiom pleury více než 300 tisíc osob2. Tato čísla se bohužel týkají také České republiky. S cílem ochránit zdraví svých obyvatel přistoupily vyspělé země k zákazu používání azbestu a materiálů a výrobků azbest obsahujících. Dnes tento zákaz platí v celé Evropské unii, včetně přísných pravidel pro manipulaci s azbestovými materiály. V řadě zemí se realizují programy plošného odstranění veškerého azbestu z daného území a jeho nahrazení bezazbestovými materiály3. Používání azbestu a výrobků obsahujících azbest (dovoz, výroba, prodej) je v České republice od roku 1995 zakázáno zákonem4.

Co se požaduje při práci s azbestem
Každá práce s azbestem se musí řídit platnou legislativou, která má chránit pracovníky provádějící práce s materiály obsahujícími azbest anebo práce, které mohou být zdrojem expozice azbestovými vlákny. Zákony chrání i osoby, které se nachází v okolí pracoviště. Práce s azbestem musí být vždy prováděna v kontrolovaném pásmu tak, aby bylo zabráněno nekontrolovanému šíření azbestových vláken mimo kontrolované pásmo. Při sanaci v tzv. uzavřeném kontrolovaném pásmu je odsáván azbestový prach speciálními odsavači, které jsou schopny zachytit mikroskopická vlákna azbestu na speciální filtry (HEPA filtr). Pracovníci manipulující s materiály s obsahem azbestu musí být vybaveni osobními ochrannými pracovními pomůckami, zejména polomaskou či maskou opatřenou filtrem s odpovídající účinností, certifikovanou celotělovou kombinézou, pracovní obuví, rukavicemi atd. Po provedení práce, ale lépe i před a během ní, se provádí

měření početní koncentrace respirabilních azbestových vláken v ovzduší, které nesmí překročit limitní hygienické hodnoty. Teprve po ukončení sanace azbestu a prokázání nepřekročení limitní hygienické hodnoty se prostor může uvolnit pro běžné používání. Měření provádí oprávněný akreditovaný inspekční orgán. Sanaci azbestu v České republice může provádět pouze právnická osoba, která má živnost vázanou pro podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Zaměstnavatelé, tj. firmy provádějící sanaci azbestu, jsou povinni ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. místně příslušné hygienické stanici, práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestovými vlákny5. Toto hlášení je sanační firma povinna učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce s azbestem. Náležitosti hlášení stanoví prováděcí právní předpis6. Součástí tohoto hlášení je přesné uvedení opatření k zajištění ochrany zdraví osob vykonávajících práci s azbestem a také dalších osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště, kde dochází nebo může docházet k expozici vlákny azbestu. Platí, že sanační práce mohou být zahájeny až po obdržení souhlasného stanoviska místně příslušné hygienické stanice o práci s azbestem. Odstraňovaný azbestový materiál se v kontrolovaném pásmu enkapsuluje (penetruje) speciálním roztokem. Stabilizovaný azbestový materiál se v kontrolovaném pásmu ukládá do neprodyšných velkoobjemových vaků a tzv. materiálovou propustí, kde je povrch vaku dočištěn, opouští kontrolované pásmo6. Po odstranění azbestového materiálu z pásma se musí provést dekontaminace, tj. vyčištění prostoru pásma od uvolněných azbestových vláken. Stabilizovaný azbestový odpad se ze zákona může ukládat pouze na skládce nebezpečného odpadu určené pro azbest, která je v každém kraji7. Zákon striktně uvádí, že stavební odpad nesmí ze zákona obsahovat azbest8-ZO.

Stav legislativy v ČR
Listina základních práv a svobod občanů ve svém čl. 31 a 35 zaručuje občanům České republiky právo na zdravé životní prostředí a právo na objektivní informace o stavu životního prostředí. Stávající česká legislativa v oblasti azbestu je v zásadě poplatná resortnímu pojetí a rozdělení kompetencí mezi orgány státní správy ČR. To znamená, že každé ministerstvo si řeší oblast, za niž je zodpovědné, a to ze svého specifického pohledu a v detailu, který je pro resort potřebný. Pro praxi, např. stavební, je nutno postihnout několik norem, a to stavební zákon, zákon o zdraví lidu, zákoník práce a předpisy hygieny práce, zákon o odpadech; ke všem vázané vyhlášky a nařízení. Mezi těmito právními normami není, až na čestné výjimky, provázanost či přesah, např. ve sjednocení pojmů. Z této situace vyplývají některé oblasti, které jsou řešeny jen vágními formulacemi anebo nejsou zákonnými předpisy pokryty vůbec. Tento stav umožňuje v četných případech nerespektování povinností a povinných postupů, resp. nedává nástroj k tomu, aby příslušné státní kontrolní orgány mohly účinně sjednat nápravu. Stížnosti občanů jsou pak často místními orgány hodnoceny jako neopodstatněné, resp. nemající oporu v legislativě.

Příkladem může být neexistence explicitní povinnosti provést oprávněnou osobou stavebně-technický průzkum v budově určené k rekonstrukci (např. zateplování škol) nebo demolici v případech, kdy je přítomnost azbestu vzhledem k historii stavby více než pravděpodobná. Dalším případem je opomenutí vyžadování příslušného živnostenského oprávnění pro oblast nakládání s nebezpečným odpadem u sanačních firem v případě stavebních zakázek, často i v případě veřejných zadavatelů, kdy objekt obsahuje nebo velmi pravděpodobně je kontaminován azbestovými vlákny. I při znalosti stavu se v rámci úspor kontrolované pásmo instaluje formálně nebo vůbec ne a neaplikují se ani požadavky hygieny práce, a tak dochází k expozici jak pracovníků provádějící práce s azbestem, tak okolí, kde v řadě případů procházejí občané, včetně maminek s dětmi, a pozorují se zájmem postup demoličních prací, při nichž se odstraňují azbestové materiály. Alarmujícím případem je absence ochrany řemeslníků, kteří v budově vrtají do stěnové příčky, která obsahuje azbestové desky, nebo v ní vybourávají otvor pro dveře, opravují původní elektrorozvaděče s azbestovými deskami apod. Ve valné většině nejsou ani chráněni osobními ochrannými pracovními pomůckami, a to respirátorem s HEPA filterm. Po ukončení práce jdou v pracovním oděvu na oběd nebo jedou domů. Aniž by si to tito pracovníci uvědomovali, jedná se o práci, která je legislativně ošetřena. Zde je třeba ještě hodně udělat pro znalost zdravotních rizik způsobených azbestem a pro poskytnutí argumentů pracovníkům, aby od zaměstnavatele takovouto zákonem definovanou ochranu vyžadovali.

Legislativní iniciativa
V reakci na současný neuspokojivý stav v oblasti azbestu, zejména požadavků na řádnou diagnostiku, inspekci, sanaci a odvoz azbestového odpadu, založilo v závěru roku 2017 několik firem, které v této oblasti působí, Českou asociaci pro odstranění azbestu (ČAPOA). Jedním z vysoce prioritních cílů asociace bude i prosazení dotačního mechanismu pro podporu realizace řádného odstranění azbestové zátěže a nahrazení zdravotně bezpečnými moderními bezazbestovými výrobky.

Literatura:
[1] Nařízení (ES) č. 1907/2006 Evropského Parlamentu a Rady z 18.prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) a založení Evropské chemické agentury;
[2] Zabiják azbest dál ohrožuje Česko“, Lidové noviny 5.3.2018, str. 1 a 12;
[3] Program očištění země od azbestu na léta 2009-2032, dokument vlády Polské republiky schválený usnesením rady ministrů č. 39/2010 ze dne 15. března 2010;
[4] Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých předpisů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů;
[5] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů;
[6] Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů;
[7] Metodický návod pro řízení odpadů s obsahem azbestu při provádění a odstraňování staveb

a pro nakládání s nimi, Ministerstvo pro životního prostředí ČR, leden 2018;
[8] Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
[9] Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Evropského parlamentu (EESC-2014-05005-00-00-AS) k tématu Zbavení EU azbestu ze dne 18. února 2015.

 

 

 

 

 

        Enkapsulace azbestového odpadu penetračním roztokem